2015 ( 2019 )

- 4 roky zpět v čase...Den,jako každý...přitom jiný byl...přišla ke mě žena do kanceláře a prosí,zdali mohla bych dům její rodiny navštívit,že dařiti se přestalo, delší dobu tomu...a strachy bojí se tam být o samotě...Podívám se na ni a ptám se na adresu...,,vydržte chvilku,podívám se..." po chvílí se opět na ni podívám a řeknu,,Ano,já tam musím jít"...domluvíme den i hodinu k tomu určenou...V den smluvený...blížíme se k domu a pozoruji šedý závoj skrze dům přehozený...přivítá mě zbytek rodiny a vcházíme do domu...2 kroky stačily k tomu,aby dít začali se věci pouhému oku nezastihnutelné...Podívám se na rodinu a říkám,,Nic nedělejte...nebojte se,kolem nás teď žena starší s tmavými vlasy prochází...jest babičkou vaší a vchází do pokoje" a ukazuji po mé pravici,zaměřím se skrze zeď do pokoje a dívám se...,,Je tam 10 dětí a hrají si...ona o ně pečuje a stará se...bohužel zde byl požár a oni se nedostali ven a zůstali tu..." po celou dobu sdílení pláču...rodina se podívala na sebe a řekla, že to je pravda...nemohlo se nic dělat...Do světla poslána byla,aby klidu nalezla...pokračuji v cestě a vše pozoruji...realita se proměňuje v jiné a jinak nábytkem a barvami zařízené...stojím před zamčenými dveřmi ,,Tam nemůžeme,je to paní doktorky" ozvalo se...,,To nevadí, podívám se skrz ně ",dívám se na muže jenž v tmavých šatech tam sedí,s dlouhým plnovousem,hlavu podepřenou a zeptám se...,,proč tam je?" on odpověděl,,Musím tu dohlížet."...,,Na co,či koho" a viděla jsem paní doktorku,která v té místnosti pracovala...,,Aha...jíž není třeba" a také prošel do světla...pokračuji po schodech nahoru až na půdu,,Tady zůstaňte stát, nechoďte teď za mnou,ať uslyšíte cokoliv,neutíkejte a zachovejte klid...klidně i zavřete oči"...vcházím skrze dvířka dovnitř...mnoho nadělení tam bylo...mnoho duší na jednom místě a rachot věcí,aby mě vystrašili...pozoruji je a povídám si s nimi...prosí a kňourají...modlím se a posílám je do světla,vše je pohlceno a prosvěceno...Podívám se ještě v přítomnosti i v jiných realitách,aby se někdo neschoval,ale bylo vše v pořádku...Vycházím ven a rodina se mě ptá, jestli jsem v pořádku...usmála jsem se,,Jistě. " odpověděla jsem...,,A vy jste v pořádku?" prohlížela jsem si je a pozorovala,jestli není na nich někdo přilepený,aby je manipuloval...vše bylo v pořádku...,A teď už jen sklep a obchod" říkám...,,Musíme tam také?" ozvalo se...,,Proč" ptám se, ,,My tam nechodíme...bojíme se tam"...,,Ne,nemusíte...půjdu tam sama" odpověděla jsem...ještě mě chytnou za ruku ,,A opravdu tam chcete jít "...,,musím...je potřeba pročistit vše a odevzdat vše do světla, co tam již nemá být.."... Sestupuji po schodech a je znát veliký teplotní rozdíl do minusu...je cítit zatuchlina a nepříjemné pachy,jenž tomu odpovídají...nebudu rozepisovat jaké...černá, hluboká díra,přesně kam by se temnota schovala...zapaluji svíčku a modlím se a posílám světlo...světlo svíčky sfoukli a já pokračovala dál a důrazně...zapálím další svíčku...ta již zůstala hořet a vidím,jak se temnota stahuje do kouta...jdu k ní a nepřestávám se modlit a posílat světlo,dokud se neztratí...procházím sklepením...Najednou vše vonělo květinami...vrátím se ke schodům a volám,,Pojďte dolů"...nikdo mě neslyšel...vyjdu nahoru a volám je...stojí a na něco se směrem nahoru dívají...byla to obrazovka od alarmu,která zachytila něco a nevěděli,co to je...,,Jé, to je ta vaše babička ",zrovna,když nás tam míjela...,,To je krásný"...,,No,ale pojďte...chci vám něco ukázat"...vedu je do sklepa,kde voní květiny...,,Jak je to možné,kde se tady ta vůně vzala? Co to je?....ptali se udiveně...,,To je znamení Boží přítomnosti i milosti,již je vše v pořádku"....všechny jsem obejmula a se slzami v očích milosti i radosti,jsem se rozloučila...
Dům je od těch dob domovem a klidem...
Miluji Boží světlo i milost,jenž tolika lidem i místům...dáno jest <3
Amma Kamila 

2019

- Milovaná Kamilko,taťka dnes oslavil 70 let...a to díky Tobě!!!moc děkuji!!!  BB 

2019

- Ve středu ráno přijde sms...Kamilenko moje milovaná, po včerejším Darshanu...dnes ráno přijedu do firmy a ta 

  nebyla vůbec  zamknutá a zakódovaná...volám jednomu z majitelů a ten se přiznal, že na to zapomněl...

  zamknula jsem se v kanceláři a čekala až někdo přijde...

  Krásně nás chránili...viď...děkuji... KK 

Praha 2019

- V odpoledních hodinách přichází paní...na sjednanou schůzku a povídáme si...

  Během hovoru se mě zeptá, zda-li mi může něco říct...Víte, před 20 lety jste se mi zjevila ve snu a slyšela jsem 

  jméno Kamila a Džamila...

  Pocitově jsem byla klidná a nevěděla jsem, co to znamená, až do chvíle, kdy jsem k Vám přišla poprvé 

  na Darshan a setkala se s Vámi osobně...

  Překvapeně a mile jsem se na Vás dívala, že jste opravdová...

  Krásné na tom je to, že v té době jsem žila dlouhodobě v zahraničí a ta paní nemohla o mě vědět, 

  ani mě vidět na žádném místě...

  Již tenkráte Bůh připravoval naše setkání... 

17.5.2019 - Praha

Dnes ve 4 hod ráno...jsem se procházela a zastavila u jednoho krásného,bílého domu...hezkého plotu i před zahrádkou...i přesto tento dům byl sešlý a smutný...Ptala jsem se,,Proč" se takhle jeví...odpověděl,,Přiveď zpět ženu...mou paní"...usmála jsem se...
Pomaličku k tomu domu přistoupila paní v tmavých vlasech,teskná a černě oděná...zadívala se na mě a říká...,,To je Váš dům",odpověděla jsem...,,Je Váš,stejně,jako můj...pojďte dál"...ona řekla,že tam nesmí...vzala jsem ji za ruku a vedla do toho domu ,,Vy můžete všude,je to Váš domov"...vstoupili jsme a nechala jsem ji stát v chodbičce a ať počká,až se pro ni vrátím...

V tom domě bylo velké zlo a tíseň...vstoupila jsem do pokoje plného nábytku z masivního dřeva a prachu a začínám si povídat s tím místem...

Odsune se křesílko pomalým tahem a v ní se objeví nádherná,jemná dáma s velikým kloboukem z dob renesančních...v ruce držíc knihu...

pozvedne hlavu ke mě...odloží svůj kloubouk na stůl...prohlíží si mě a ptá se,,Mohu nějak nápomocná Vám býti? "odpověděla jsem, ,Ano".. Prosím,mohu dáti do pořádku toto krásné místo pro Vaše děti a děti Vašich dětí až k dnešnímu dni?...celá se rozzářila a volala ,,Tati,tatínku,slyšel jsi to?" a v tom se k ní pomaličku zhmotñuje a přistupuje její tatínek...,,Ano,slyšel,dceruško..."držel a líbal její jemné,složené ruce...,,Já budu mít děti a vše bude pokračovat a žít tu, jak má"...spolu se na mě dívali s úsměvem a slzami v očích...a já se dívala na příběh,který se tam odehrál...
Do místnosti vstoupil atraktivní muž...tmavovlasý s vousy, ve tmavém dlouhém obleku s krovy...v ten okamžik vše zestárlo a zčernalo...on byl ten,kdo způsobil bolest...ponižoval a zneuctíval svoji ženu a jejího otce vyhnal,aby neměl možnost ji chránit...k místu,kde jsem stála,přiběhl pes,

lehl mi k nohám a kňoural...pán se zadíval,přiblížil,ale neviděl mě,jen se mu něco nezdálo...vnímal mě...okřikl jej...usedli se ženou ke stolu,vzal zvoneček a zazvonil na služebnou,která jim přinesla polední menu...Na veliké stříbrné míse nazdobené paštiky,maso i zelený salát...k tomu víno a jiné pochutiny...Pán domu se nedal otálet a odvšeho hned ochutil...paní,však bez chuti jen přihlížela...když muž její,přistihnul ji v tomto rozpoložení,se velice rozčílil a přikázal ji,aby ona,když si ničeho neváží a jej nerespektuje...,,Sama ze stolu poklidí a místo služebné se do kuchyně navrátí"...Paní mlčky,plná strachu a slz v očích vstala a do té kuchyně,místo hospodyně se odebrala a služebná ji ku pomoci byla...

V té chvíli pán domu využil nepřítomnosti a do zbytků vsypal jed...Bylo mi moc smutno z toho...jaké zrady se připravovalo...Zazvonil znoneček a nic netušící ženy,přikráčely,aby vše poklidily a uspokojily pána domu...Ten však opět rozkázal,,Jen ona,nechť vše poklidí,aby věděla,kdo jsem a koho respektovati má..."Paní domu vše odnášela mlčky a pokorou zpět do kuchyně...vše skládala a rovnala,jak mělo být...vzala stříbrnou mísu se zbytkem jídla....a v tom se ozvala služebná ,,Má paní,já to udělám...nechejte to!" paní odpověděla,,Ne,má milá,není potřeby více hněvu Tvého pána,nechť stane se,jak poručil...zda ku radosti jeho tak učiní se..."Vzala do pravé ruky tu těžkou stříbrnou mísu a levou rukou začala shrnovati dolů otrávené to zbytky jídla...ruka ji začala hořet a červenat...puchýře naskakovat a vše se začlo rozpouštět až na kost...

Ve velikých bolestech a v šoku plakala a služebná jen křičela...Pán již věděl,co se děje a odkráčel do kuchyně za nima. Na služebnou zavolal správní orgány,aby vykonali spravedlnosti pro pokus o vraždu...neposlouchali nikoho jiného,než-li pána...Žádný lékař nebyl povolán,

ba naopak...pán domu měl přichystaný a podepsaný papír k převozu jeho paní do bláznivého domu a domu pro chorobomyslné,jak tomu nazýval ...ukázal jí ho a řekl,,Teď se Tě zbavím nadobro a i závazku k Tobě...do smrti už místo tohle neopustíš!...a nechal ji odvézt,bohužel i s počátkem života ranného těhotenství o kterém nevěděli...

S bolestí v srdci a pláčem jsem to vše pozorovala...

Začala jsem se modlit a prosit,aby veškeré křivdy a zlo v milosti se rozpustilo a vše se napravilo...aby světlo,láska a radost opět navrátila se do toho domu...prošla veliká milost a láska...
Tímto to však neskončilo...Z místnosti jsem odešla po dřevěných schodech nahoru do jednoho z pokojů...zastavil mě správce,který měl ten dům 

na starosti a říká,,Tam je to moc špatný,tam je obrovská síla zla...nechodím tam,bojím se toho"...Otevřela jsem dveře a vešla...

Čekali by jste temnou a chladnou místnost...nebylo tomu tak,vešla jsem do zahrady a viděla,jak se ten dům staví a patří paní...

Pomalinku se ke mě blížila lyška...znamení,že její manžel získal moc až díky sňatku s ní...byla obelstěna...Poděkovala jsem a vrátila se zpět do místnosti...teď byla temná a chladná...začala jsem s odříkáváním proseb a modliteb...Zlo nenechalo na sebe dlouho čekat a zhmotñovalo se v různých podobách...vyhrožovalo a zastrašovalo...Dívala jsem se mu přímo do očí a pokračovala v modlitbách až začalo ztrácet sílu tak,že se rozpustilo do světla...zakřičela jsem,,Miluji vás všechny v tomto domě i tebe domove "a vyšla jsem z místnosti ven...pan správce si oddychl a já se vratila pro paní v černém,která na mě čekala ve vstupní chodbičce...vzala jsem ji za ruku a řekla,,Pojď,s někým Tě seznámím", vedla jsem ji do jídelního pokoje...oslovila jsem paní domu i jejího tatínka...odsunulo se opět křesílko od stolu...v ten moment se paní v černém lekla,řekla jsem jí, ať se nebojí...V křesílku se objevila znovu nádherná dáma,tentokráte bez klobouku a knihy s krásnými a zářícími,světlými vlasy,vyčesanými nahoru a za ní stál její tatínek...Oba zářili štěstím a vděčností...

,,Představuji vám,vaši praprapravnučku a Tobě představuji Tvoje prapraprapředky...

Již víš,že jsi doma a už Tě tu nic nebude vyhazovat a zakazovati vstoupit <3"

Prapraprababička i se svým tatínkem odešli do světla a v domě zavládl klid mír...
Tento dům,stejně,jako mnoho jiných to potřeboval...a potřebují <3
Děkuji za milost a lásku,
která zde byla udělena <3
Děkuji za každičký okamžik mého života <3
Amma Kamila